Zkrácený přepis a překlad Ádyashantiho přednášky na jednom z jeho retreatů.
O meditaci můžeme říci, že je to příprava na smrt.
To pak staví meditaci do úplně jiného světla, že ano?
Když se na to díváte takto, začíná to být mnohem
zajímavější.
Namísto toho: ach jó, teď musím meditovat dlouhých deset
minut, je to nyní spíše: zkusím si vyzkoušet smrt, jaké by to bylo kdybych
neměl tělo, jaké by to bylo? A to je přesně to, co je meditace.
Je to vlastně přerušení aktivity mysli, která rozděluje.
Mysli jsou rozdělovači. Milují rozdělování, oddělování, klasifikování,
organizování. Ale tato jinak užitečná funkce mysli, může zakrývat cosi
podstatného. Může zakrývat to, co nelze dělit.
Mysl má také tendenci oddělovat spiritualitu od života.
Ve skutečnosti ale je spiritualita celá JEN o Životě.
A nemyslím ten život, jak o něm mluvíme naší běžnou řečí,
třeba když se někoho ptáme: "jak jde život?" a podobně. Myslím Život
sám, ve smyslu: můžeš najít cokoliv mimo
Život?
Od paty tvojí ponožky až po kvasar na druhé straně vesmíru,
je něco mimo Život?
Takže máme tohle báječné slovo Život, totálně neduální,
všezahrnující
a my si s ním pohazujem kolem, jak kdybychom věděli o čem
mluvíme.
A míjíme zjevnou věc, že není nic MIMO Život!
Žádný Život - žádné veškerenstvo. Život je TO VŠECHNO.
Pokud se zaměříme na jakoukoliv zkušenost, na zkušenost
čehokoliv, je to vždy Život a ten se děje všude. Všechno je produkt, manifestace
Života. A v každé zkušenosti Života je komponent zvaný Vědomí.
Základní uvědomění.
Takže Život je vědomý.
Jak to víme?
Víme to, protože jsme si vědomi tím Vědomím.
Vědomí je podmínkou jakékoliv zkušenosti.
Vědomí je ve všech v této místnosti.
Vědomí se děje právě teď.
A toto Vědomí není něco, co můžete vidět, cítit, sáhnout si
na to, uchopit to.
To co můžete uchopit je pouze projev Vědomí. Projev Života. A nikdy se
nestala a nikdy nestane zkušenost u které by nebylo toto Vědomí/Život.
A pokud se přímo podíváte na jakoukoliv svoji zkušenost,
zjistíte, že nic jiného není.
Není světa, je jen zkušenost světa.
A pokud si opravdu do hloubky uvědomíme, že není nic jiného
než zkušenost Vědomí, poznáme kdo skutečně jsme.
Uvědomíme si, že jsme Život. Život ve svém nejširším
možném smyslu.
Když se probudíme, zjistíme, že svět jsme My.
Ne v ego-smyslu: ach, já jsem strom, jak krásné! Nikoliv.
Není zde žádné já. Je to spíše tak, že Život vidí sebe jako
všechno.
Je to trošinku neosobní. Trošku víc než si mysl dokáže
představit.
Pokud si uděláme čas na tiché spočinutí, vstoupíme do tohoto
neprojeveného aspektu nás samých. Do Nezrozeného, jak se říká v Zenu. A co je
to Nezrozené?
No ... dívá se to teď skrze všechny oči v této místnosti!
Pokud spočineme v Nezrozeném, přinese to úplně novou
perspektivu, úplně jiný náhled na život. A ti kdo to zažili ví o čem mluvím.
Úplně odlišný náhled na život. Stejně jako má oceán jiný náhled na sebe, než
jaký mají vlny náhled na oceán. Podobně také bude mít oceán jiný náhled na
vlnu, než jaký je náhled oné vlny na sebe samu.
Popravdě, oceán by si o vlnu nedělal starosti. Ví, že se
nemá kde ztratit. Může se vlnit přes celý oceán, ale nikdy neopustí oceán. Může
mít po cestě nějaké srážky, nějaká šplouchnutí, může přestat existovat, což se
všem vlnám nakonec neodvolatelně stane ... dokonce velké vlny tsunami nakonec
skončí. Ale žádná vlna se nemůže dostat mimo Život, mimo oceán. Ani nemohou
umřít, jen se prostě ... utiší.
Všechny naše problémy vznikají z toho, že věříme, že jsme
jakési maličké omezené bytosti, pohybující se skrze obrovský a nebezpečný svět.
Ale není to již pociťováno jako nebezpečné, uvědomíme-li si, že ten obrovský
svět jsme My. To už pak není problém.
Nezrozené je jediné místo, kde se můžeme potkat jako Jeden.
Nikdy se nepotkáme jako jeden v našich myslích. Dejte dohromady dvacet
osvícených, nebo dvacet avatárů, postavte je do jedné místnosti, zeptejte se co
mají na mysli a nebudou spolu souhlasit. Protože to není to, v čem spočívá
Jednota. Jednotícím prvkem je Nezrozená podstata těch myslí. A všechna ta velká
slova jako Brahman, Duch, Buddhovská přirozenost, atd. poukazují na něco velmi
jednoduchého ... je to teď tady a kouká to všema očima.
Sebeošklivější myšlenky to nemohou pošpinit, je to jako
otevřené okno.
Cokoliv na ně vychrstnete jen proletí. Nic, na čem by něco
ulpělo.
Dokážete si uvědomit, že Vědomí zírající skrze všechny tyto
oči tady, je vždy totálně čisté a úplně probuzené?
Protože to není tak, že byste se probudili jako Vědomí, spíše
si uvědomíte, že jste byli vždycky probuzení!
Je to okamžitě dostupné.
Jen pouhým obrácením pozornosti na To, na ten čistý, bdělý,
probuzený Prostor.
Všechna tato slova mohou být matoucí, ale pokud se opravdu
podíváte, zjistíte jak skandálně jednoduché to je!
Bohužel my ale netrávíme život v naší neprojevené přirozenosti.
A dokonce ani v naší projevené přirozenosti!
To by bylo fajn, kdybychom trávili život v projevené
přirozenosti, protože bychom zakoušeli, že jsme celým vesmírem! To by nebylo tak
zlé.
Ale my neděláme ani to, my trávíme náš život v mysli.
Pro nás lidské bytosti je těžké dostat se z našich myslí,
ne?
Pro představu si můžete zkusit projektovat svoji mysl do
některé z těch vln na oceánu.
Nyní má jedna z těch vln vaše všední myšlenky. Představte si
to.
Jakou mají hodnotu? Co myšlenky jedné vlny mohou ovlivnit? Co na nich záleží?
Třeba je tam existencionalistická vlna: "ach jo, jsme
neodvratitelně hnány ke břehu, všechny umřeme, není žádný onen svět, život je
nesmyslný" ... to je existencionalistická vlna. Hned vedle je duchovní
vlna: "jednoho dne ascendujeme všichni z oceánu a půjdeme tam, kde to bude
sakramentsky lepší než tady!"
A těch zbylých devadesát devět procent vln se prostě bude
hádat mezi sebou. "Hej ty tam, já jsem lepší než ty!"
A pak jsou třeba skupiny vln - "my jsme americké vlny,
jsme ty nejlepší!"
Nebo: "my jsme buddhistické vlny!"
...Nepřipadá vám to šílené, když naši všední realitu projektujete
na vlny? Neděláme právě tohle neustále? Nemá to naprosto smysl! Je to jen
brebentění. Nic to neovlivní. A tohle šílenství je to, čím většina lidí
definuje vlastní život.
A pak tam je ta malá konečná vlna.
Běží po povrchu oceánu a hledá osvícení.
Hledá zdroj.
Zkouší se vrátit ke Zdroji.
Je to něco jako konečná forma šílenství.
Je zde vlna, která je složená z ničeho jiného než z vody...
jen voda ... a ta vlna se snaží navrátit zpět k vodě.
Jen si to představte, jak některé vlny sedí na tom oceánu a
mají nohy složené do preclíku, zkoušejíc se vrátit k vodě. Představte si že se
jdete koupat k moři a vidíte tam tyto vlny složené do preclíku, snažící se být
klidné. A vy byste na ně volali: ahoj, co děláte? A ony by vážně říkaly:
hledáme oceán! A vy na to: a kolik času to vezme? Nevíme, ale tahle preclíková
pozice nám pomůže. :))
Nechci vám tímto naznačovat, abyste nyní začali vstávat z
pozice. :))
Chci jen říci, že jsme absolutní komedianti.
Děláme kanadský žertík zvaný 'náš život'.
A děláme ho sami sobě.
Hlavně tím, že si namluvíme, že tam někde je nějaké místo,
jinde než zde, kam se máme dostat. Tahle myšlenka, že je nějaké jiné místo, kam
se musíme dostat, je to jediné co pohání ten šílený hon. Bez ní toto stíhání
ustane a pak teprve je možné rozpoznat z čeho se skládáme.
Že čisté Bytí, čiré
Vědomí je substancí naší existence.
A pokud vzdáme ten hon na cosi, pak teprve začneme poznávat,
náhle či postupně, že TOHLE JE ONO.
koukáme z Velké reality
... jsouce celý čas touto Realitou.
TOHLE JE ONO!
Otevřete oči, nedívejte se skrze mysl.
Probuzená bytost nevidí nic jiného než to, co vidí neprobuzená
bytost.
Jediný rozdíl je, že probuzená bytost ví, že TOHLE JE ONO.
Hledíte z absolutní Reality na absolutní Realitu každou
sekundu
a nemohli byste nikdy,
ani na okamžik
tohle přestat dělat.